Únor 2010

Ve zlomku vteřiny

28. února 2010 v 21:24 | Psycho |  Povídky
Tahle povídka je dost krátká a taky dost stará...takže není povedená...ale stejně ji sem dám




Sheila seděla na zemi v kuchyni slzy se jí koulí po napuchlé tváři, prázdně hledí do země…nehty na prstech už skoro úplně okousané.
Brian si sedne vedle ní a chce k ní promluvit ale nestačí říct ani slovo..
Všechno se to stalo tak rychle….v hlavě to celé mám rozdělené na 3 části
V první hážu Jeyovi míč,on ho chytá a obratem hází zpět…směje se na mě…tak krásně sme si spolu dlouho nehráli….musela sem moc pracovat a na Jeye sem neměla vůbec žádný čas…myslela sem si jak to všechno doženeme a jak si spolu užijeme a nakonec?.
V druhé části znovu Jeyovi hážu míč ale tentokrát ho nechytne…než se rozkouká míč se pomalu dokutálel do silnice… Jeyovi se po tváři rozlije úsměv, zakřičí "běžím pro něj mami!!" a vrhne se za ním…
Poslední část…Jey běží za míčem..jenže to už je za kopcem slyšet auto..a podle zvuku který se rychle blíží je poznat že auto jeden nejmíň stovkou. Sheila se za Jayem rozběhne začne na něj křičet: pojď zpátky k mamince zlato! Prosímtě otoč se a upaluj ke mně! Jayi!!! Ja-….bum…a silnice je najednou prázdná….bum…Sheila sedí na podlaze…Brian ji drží kolem ramen…
~Stačila chvilka a Jay by tady ještě byl…ale všechno je jinak…proč?...kurva proč!!...vždyť..vždyť byl ještě malej!...měl toho tolik před sebou…proč zrovna on? Proč né já? Ptám se kurva proč!!! Já už tu být nemusím! co bych dala za to kdybych si to s Jayem mohla vyměnit…kdybych mohla vyměnit svůj život za jeho!~
Když se Brianovi podaří Sheilu na chvíli uklidnit a zanese ji do postele odšourá do kuchyně a tam se sesype k zemi a začne plakat…jeho matka se za ním vrhne a pokusí se ho zvednout..obejme ho
Brian se snaží promluvit ale začne ještě víc plakat..až po několika minutách ze sebe dokáže dostat slova…mluví sice trhaně ale je mu rozuměť
~V posledních několika dnech je to se Sheilou horší a horší…už ani nespí…je jako tělo bez duše…nebo spíš duch! Jen tak chodí po domě nebo se choulí v rohu u Jaye v pokoji…~
Znovu se rozpláče.
~Pro nás všechny je to těžký chlapče…jen se nesmíme vzdávat…~

oficiálně 1. část

28. února 2010 v 13:03 | Psycho |  Deník
Dusí mě moje vlastní představivost??
nudnost dnešního dne?
nasládlá chuť krve pulzující v mejch žilách?
pachuť pravdy kretá mě pomalu ale jistě dostává do hrobu?
to bude tou nemocí...

dát se na moudra?
sepsat knížku?
nudit se až do skonání světa?
bruslit ve své paměti?
spát?
pít?
žít?

znovu sem chytla vlnu a dostala se do svýho vlastního světa kterej si s kurevskou přesností zapisuju do hlavy pomocí pera s ingoustem
neboli: zase se snažím psát ty nudné a velice nezajímavé povídky které se líbí jen hrstce lidem

potřebuju na vzduch...nutně
můj mozek hlásí stávku
můj krk je na tom daleko hůř

dneska je moc nudnej den..
snad se brzo dostanu ven..
snad ste na tom daleko líp =)

foukej foukej větříčku a dostaň mě ven z rybníčku..


Deštivý den

28. února 2010 v 11:51 | Psycho |  Povídky
jako vždycky se omlouvám za chybičky

~Kapky deště na čistém okně…zbytek světla opírající se o severní část domu…deštivý den….dnes se stalo tolik věcí které nemůžeme vrátit.~
Sid se dotknul okna bříšky prstů a s obrovskou něžností po něm přejel. Jeho prsty na té tabulce skla orosené odpoledním deštěm zanechávali nepatrné teplé čárky podél kterých se nezaujatě koulelo pár kapek které chladem prosákly až na druhou stranu.
Byl tak okouzlen vším tím co se dělo, ale nejvíc ho okouzlil odraz na skle. Byla to úžasná dívka. Kdysi z ní zářila pannenská krása ale to už je dávno pryč. Ta její krása utekla jako tyhle lesklé kapky na okně.
Sid se potichounku otočil aby spatřil její tělo jinak než v odraze… přece jen byla krásná..tak moc krásná! Světlo co se opíralo do skla a vybarvovalo na něm kapky deště na chvíli zastavené na místě jako zmražené je všechny odrazilo na její nahé tělo. Vypadala jako anděl posetý třpytivými perlami. Anděl který spí tvrdým spánkem.
~ Jen si odpočiň lásko…máš za sebou dlouhý bolestný den.~
Sid zase zatoužil hladit její hebkou kůži…ale nechtěl jí probudit. Byla tak unavená..potřebuje spánek…zbavit se na chvíli všechny té pravdy.
Jak ji tak pozoroval všimnul si že se trochu třese…trochu? No celkem dost..ale to už je normální. Za pár dnů si na ten pocit už ani nevzpomene. No…na ten pocit…na tu bolest…snad ne ale na to že jí něco tak surově vzal..něco co už nikdy nedostane zpátky…něco co si schovávala pro svojí pravou lásku…na to už nezapomene nikdy.
Trochu krvácela…nové prostěradlo to napraví….jen to bude muset udělat rychle a toho starého se zbavit dřív než na to někdo příde…ale to se zvládne…zatím času dost.
~Ano…vybrala si jeho…proč zrovna jeho?? Proč on měl být ten první? Proč?~
Chvíli jen tak stál a čekal na odpověď, ale ta se nedostavila. Přece jen se cítil dost trapně… za tohle by ho měla nenávidět…jenže ona ho miluje..tolik ho miluje…a on ji ještě víc. Přeje si líbat každý kousek jejího úžasného těla. Nechce ji opustit a taky to neudělá…dokud nebude muset.
Dostal chuť na cigaretu. Po špičkách se odšoural ke svým kalhotám jen tak pohozených na zemi. Než je zvedl musel z nich sundat její hebkou a krajkovou podprsenku. Chvíli si ji prohlížel ze zvědavostí malého dítěte co narazí na něco co ještě v životě nevidělo, ale potom ji opatrně odpožil na postel a zvedl svoje kalhoty.
Nějakou dobu přemýšlel do jaké kapsy tu pro něj už životně důležitou věc odpožil a když na to nepřišel začal jednotlivé kapsy prohledávat.
A na konec tam byla…v zadní kapse kam ji vždycky dával…malá poloprázdná krabička…měl by si už koupit další aby předešel všem špatným náladám a zuřivým výbuchům.
Vytáhl jednu středně dlouhou bílou ruličku a s obrovskou láskou se na ni zadíval. Strčil ji do koutku úst…zvedl zapalovač….škrtl…zapálil…potáhl…vyfoukl….potáhl….vyfoukl….potáhl…vyfoukl.
Tuhle věc pořád dokola opakoval…po 3. Si ji konečně začal pořádně vychutnávat.
Vyrušilo ho bubnování na okno…vyhlédl ven a všiml si že znovu prší. Kapky rychle dopadaly na okno a ještě rychleji stékaly dolů na parapet kde se shlukovaly do kalužinek a stékaly dolů na rozmočený trávník.
~Miluj~ zašeptal Sid a ponořil se do své paměti.
………Byl Deštivý den……


Dětské představy

27. února 2010 v 13:14 | Psycho |  Povídky

Tak sem trochu nachcípaná..celej den ležím a tak sem si řekla že napíšu povídku...je nic moc jako všechny předešlé ale jinak nevím co sem dávat..
sorry za hrubky


Deník Mika Gordona 16.6.2006
Každý z nás zná ty dětské strachy…strachy ze stínů na oknech které vypadají jako velké černé ruce s obrovskými a ostrými drápy…strach z hromady oblečení které hází na zeď tajuplný a děsivý stín…nebo jen obyčejný strach z pouhopouhé tmy…tohle všechno si každý z nás v životě prožil…byla to doba kdy z nás bylo jen malé ustrašené děcko…jen málo z nás si na to dokáže živě vzpomenou…ale já si na to budu pamatovat vždycky…

Stvůůra! Příšera! V šatníku v šatníku! Čeká až usneš a potom tě popadne! Odtáhne tě do šatníku a tebe už nikdy nikdo neuvidí!
Nebo to budou ty obrovské krvavé oči pod tvou postelí co tě každý večer pozorují s tou strašlivou vražedností. Chytí tě! Ano jednou tě dostanou a ty už nikdy neuvidíš světlo světa! Dostanou tě! Ty to víš! Otevři oči a podívej se pod postel! Počkej až se otevřou dveře šatníku a ty znova uvidíš to obrovské krvežíznivé stvoření co tě tu každou noc straší.
Nikdo ti nepomůže Mikey…máš tu sice rodiče ale už tolikrát ses je snažil varovat před tou strašnou věcí ale oni přece neposlouchají! Jen si z toho všeho dělají srandu ale ty víš že v tom jejich žertování je přece jen trocha strachu kterou ta potvora cítí na míle daleko! Jednou ten den příde Mikey..dřív nebo později…ale jednou se to stane a ty s tím nic neuděláš kluku protože tě nikdo z nich neposlouchá!
~Mamíííííí!! Mamííííííí!! Už je tu zase! Už mě zase chce dostat Mami! Pomozte mi!!~ to už máma běží za mnou a s hrůzou v očích co se znovu stalo se vrhne do dveří. Uvidí tam mě jak se krčím na posteli s dekou na hlavě.
~už zase Mikey?? Vždyť sme ti s tatínkem už tolikrát řekli že se ti to všechno jenom zdá…ale ty si nedáš pokoj viď? Vždyť je to jen obyčejný šatník ve ketrém sou jen hromady oblečení a hraček…co je na tom sakra tak děsivýho?? V tom blbém šatníku nic není neboj…já ho teď zavřu a uvidíš že zase usneš a žádná příšerka tě strašit nebude =) noo vidíš a je to zase dobrý…tak dobrou zlato :-*~ Dala mi sladkou pusu na čelo a odešla zpátky do své ložnice. Já tam jen seděl jako zařezanej…věděl sem že nemá cenu jí nic říkat protože pokaždé řekne to stejný. Najednou moji pozornost přitáhl šatník…jeho dveře se s hlasitým bouchnutím rozevřely jako obrovská zubatá tlama stroje který vám chce rozdrtit a sežrat celou ruku…ta stvůra byla uvnitř znovu…zase tam byla a zubila se na mě jako kdybych jí vyprávěl nějakej vtip. Chvilku se nic nedělo ale potom se ozval ten její strašlivý hlas který mě děsí už i ve dne.
Stvůra mluvila podivnou řečí které sem ale v hlavě moc dobře rozumněl.
~ Mikey…milí a hodný Mikey…sem poctěn tvou věrností…a tvým ehm strachem…že si to nic neřekl mámě mě potěšilo chlapečku…víš o tom?...a když si mi tak pomohl slibuju ti že ti neublížím…my sme vlastně úplně stejní…a nemůžu si dovolit přijít o někoho tak chytrého, věrného a zlostného… ale teď bys měl vědět že ten den o kterém sem ti tolik vyprávěl a na který ses tak těšil nadešel…ano je to dnes…přímo teď…můžu tě teď požádat jen o to abys zavřel oči a na všechno zapoměl.. já se o všechno postarám a slibuju ti že my dva se ještě potkáme… ~
Najednou stvůra byla pryč a já začal být strašně ospalej…chtěl sem vztát ale nešlo to..už sem usínal když v tom sem uslyšel pronikavý řev s druhého pokoje…rozpoznal sem matku ječící strachem a bolestí…dál už si nic nepamatuji. Usnul sem hlubokým spánkem.
Krátce po sepsání tohohle příběhu spáchal Mike Gordon sebevraždu.


že jim to ale trvalo...

26. února 2010 v 21:39 | Psycho |  Akce a Koncerty
taak dneska sem jen tak ze zvědavosti koukla na oficiálky VICOMT a uviděla sem tam ty fotky =)
jee aspoň že já na nich nakonec nejsem!! xD
nebudu se tady rozepisovat ani sem přidávat kvanta fotek..mám v plánu napsat pár povídek...tak mi držte palce ať z tej blbosti co se mi rodí v hlavě vyleze něco ne zas tak nenormálního =)


20.2

23. února 2010 v 21:52 | Psycho |  Akce a Koncerty
Zdravím všechny =)
omluvte mou nepřítomnost...ze zábavy sem se dostala v pořádku tak nějak kolem 2. (mám takovej dojem)
chtěla sem vám do tohohle článku přidat fotky ale protože sem celej večer jen tancovala nebo pila neměla sem čas na focení...jedinej člověk co tam fotil byla přitelkině jednoho zpěváka...takže všechno závisí jen na tom kdy se ty fotky dostanou na oficiálky VICOMTŮ...čekala sem na ně několik dní a zatím nic...tak snad příště no =) (pokud vůbec nějaký fotky budou použitelný...té ženské sem se nějak zalíbila tak mě pořád fotila když sem zrovna pogovala a zhazovala všechny okolo....mimochodem sem tomu jednomu zpěvákovi co zrovna jen tak chodil mezi lidma málem vykopla mikrák z ruky =D)
noo moc lidí tam nebylo...ale co už...aspoň bylo víc místa na pogo a hostanu =D

VICOMT Tavíkovice

18. února 2010 v 22:50 | †Psycho† |  Akce a Koncerty
Takžeee lidi...zejtra se chystám zase do Dobronic =) a náhodou ve vedlejší vesnici bude v sobotu zábava...bude nám tam hrát kapela VICOMT =)
doufám že se tam dostanu...přece nemůžu zůstat sedět doma ;)

hmm...posvítím si na jejich bubeníka...kdetej na téhle fotce zrovna není vidět

no nic tak já končím....čauec

bla bla bla..

14. února 2010 v 13:22 | Psycho |  Hlasuj pro nás
Jeee lidiii co je dneska za deeeen?? víte?? víte??? Valentýn!!!...
ne! takhle se fakt chovat nebudu! každej si Valentýn užijte po svým...ale prosím mě vynechte...
tenhle svátek už pro mě nic neznamená...nemusíte se ptát proč...je to jedno...prostě je to tak jak to je a měnit to zatím nehodlám!
no...
to bude snad všechno co sem měla na srdci...



Dark Valentine

13. února 2010 v 22:22 | Psycho |  Akce a Koncerty


pokuď vítě...včera byl v Melodce Dark Valentine =)


měla sem tam jít ale nakonec se to nějak nevyvedlo...nejen že sem měla už něco domluvený ale taky to bylo hodně na rychlo...však chápete
bylo tam několik dobrých skupin =) a já vám tu nechám takovou malou ochutnávku ;)


1. Misty Ways
nemůžu si pomoct ale hlas zpěvačky mi zní skoro jako tarja...nejspíš to bude tím že sem jí dlouho neposlouchala..xD


2. Arvaréz Peréz


3. Ador Dorath




4. Jerusalem



doufám že příští rok bude zas =) už si ho nenechám utéct!

umm...snad jen...zdarec

9. února 2010 v 21:42 | Psycho |  Naše myšlenky
ano žiju...nedá se tomu věřit ale je to tak!...
umm...poslední dobou nějak nevím co dělat..co psát..čím se zabavit...ztrácím nápady...umm...
zajímavej článek co??
ale tak...když člověk neví co psát tak je to těžký...eh...no nevím kdy se zase dám do kupy...a taky nevím kdy tu zase něco přibude...stephen king! to je ta věc co mě zajímá!
ehm...
už dlouho sem si neposlechla nějakou death metalovou skupinu....sem divná
ale co s tím mám dělat že???...
zejtra...škola...nuda...toe na pytel...
oukeeej já sem v pohodě!


úžasná to kniha!
no ještě aby ne když je od kinga..

doobře...přiznávám! tenhle článek je hoodně na hovno...chápu že si ho většina z vás ani nebude čist =) sama bych si to ani jednou nepřečetla..ale co už se dá dělat...
no tak já se zatím loučím...nějak sem se nevyjádřila k tomu proč vlastně sem tak divná a proč píšu tak strašný články ale to nemá cenu řešit =)

tak...snad...mějte se a čtěte kinga!

Hlásím že žiju

3. února 2010 v 21:41 | Psycho |  Naše myšlenky
Tak už vás du zase otravovat ^^
pardón to já jen aby se někdo nebál že se mi něco stalo..
takže se vám hlásím =)
a taky bych vám chtěla někoho ukázat...


to malé klubíčko na fotce je moje Arwi neboli Arwen =)...
když sem včera přišla domů už na mě čekala
máma už asi nemohla poslouchat ty moje kecy o Annie a tak se prostě sebrala a koupila mi tohle prtě
i když sem chtěla ještě nějakou dobu dělat hrozně smutnou mám teď ji a s ní se všechno zase změní =)

nemůžu si pomoct...ona je tak kouzelná ♥


pro dnešek se s vámi loučí vaše slintající nad klecí
Psychoo