Květen 2010

Na nějaký čas se loučím =))

28. května 2010 v 16:24 | Valkyrien |  Naše myšlenky
Tak lidi.. jedu na výkend pryč tak mě tu nezastihnete..
pokusím se sem dostat v neděli dřív než odjedu na týden pryč.. ale nic neslibuju =) tak si mě kdyžtak nemažte a mějte se pěkně ;))
vaše nejvetší slipknoťácký Psycho =D

Všechno je v p**i! a pořádný!

25. května 2010 v 20:05 | Valkyrien Psycho |  Naše myšlenky
paul
Strašné!
Kytarista skupiny Slipknot Paul Gray zemřel! =(

Mediafax:
Baskytarista metalové skupiny Slipknot Paul Gray byl v pondělí ráno nalezen mrtev ve svém hotelovém pokoji ve městě Des Moines ve státě Iowa. Bylo mu 38 let, informuje v úterý televize CNN.
Příčiny úmrtí zatím nejsou známy. Pitva včetně toxikologie bude provedena v úterý

Proč on? Proč Slipknot? =( 
lidi říkejte si co chcete ale já tohle nerozchodím...

Odpočívej v pokoji Paule..

dfg
fg

Kilekine

25. května 2010 v 20:00 | Valkyrien Psycho |  My a blog
diplom
Mám novej spřátelenej blog =) a můžu říct že úžasnej =))
doufám že nám to přátelení vydrží ;) 
jinak vážně moc krásnej diplom.. Micka zbožňuju

Slipknot

25. května 2010 v 19:22 | Psycho |  Videa
videa téhle skupiny tu nesmí chybět =)


Duality



Before I Forget


Wait and Bleed


Dead Memories

ŽE BY DALŠÍ ERROR?

25. května 2010 v 19:14 | Valkyrien Psycho |  Naše myšlenky
Chci se trochu vyjádřit k psaní povídek..
takže: nemůžu mluvit o tom že bych neměla žádnej pořádnej nápad na povídku.. pár jich mám a myslím že nápady sou to dobrý.. ale jde o to, že mi psaní poslední dobou nějak nejde.. u mě je to prostě tak že ten nápad musí přijít sám a musím to ze sebe všechno hned vyklopit na papír =) jenže to se neděje.. nevím jestli je se psaním úplný konec nebo snad jen taková přestávka ale můj mozek na to už prostě nějak není..
nemusíte se bát že by tu nakonec nic na čtení nebylo =) Ecí se ráda o všechno postará ;) a její povídky sou 100x lepší než všechny moje dohromady =) 
to je asi tak všechno co sem chtěla...

GANJAA JEDEEEE =D

18. května 2010 v 16:26 | Valkyrien Psycho |  Naše myšlenky
Zdravím všechny =)..no pokud sem vůbec někdo chodí 
konečně sem v roztahování ucha dosáhla svého =)
mám teď v uchu nádhernej roztahováček od Ecinky =* 

ujhsdg
snad mi ho otec hned nevytrhne =))

LIVE STRANGE....GET LOST

16. května 2010 v 12:52 | Psycho |  Blog
Určitě si někdo z vás všimnul že tu máme novej dess =)
sice to jaro bylo vážně o dost lepší ale aby tady bylo celou dobu??? to ne...stejně sem už slibovala že novej dess příde brzo =) tak přece bych se na vás nevykašlala ;) 
takže je tu...přemýšlela sem s čím vůbec by měl být a nenapadlo mě nic jinýho než emily...koukala sem zrovna na nějaké obrázky a řekla si hele z tohohle by byl dobrej dess...a taky že je..nebo já sem s ním aspoň z nějaké části spokojená.. 

protože sem zrovna tak nějak přišla o photofiltre setup a ostatní programy kde sem se někdy nějakej ten dess snažila udělat přišla a nemůžu si je stáhnout z5..budete se muset spokojit s dessama ve stylu..několik poskládanejch obrázků..


emily
emily2

zase ten hlas v mé hlavě?? ZALEZ ZMRDE!

12. května 2010 v 18:56 | Psycho |  Naše myšlenky
Musím říct že když přídu zase na (teď už ne jen) svůj blog zase se můžu usmívat =)
zase mě to naplňuje štěstím..
několik dní sem si říkala že co sem chtěla sem tu vlastně nezpravila a to mě bodalo u srdce..
kladla sem si pořád dokola otáku: proč vlastně se snažím sem ještě psát? << vlastněě sem už myslela že to tu nadobro ukončím..ale díky Ecí to má pro mě zase smysl =)) 
sem si jistá že po těch jejích úžasných povídkách to tu daleko víc ožije =)) 

jinak chtěla bych vážně uškrtit mou milovanou elišku za to že sem dala tu písničku která se mi vždycky tolik líbila! nemůžu bez být =)

Dubová postel

11. května 2010 v 17:36 | Ecí |  Povídky
Slohová práce na téma
VŠEHO MOC ŠKODÍ:

DUBOVÁ POSTEL

Chcete vědět, jak se to dělá?! napadá mě tahle otázka, když slyším posměvačný hlasy spolužáků typu: Už to nehul!
Já vím! Myslí to z legrace. Ha ha, vtipný! Kdysi jsem to taky takhle vtipně myslela, ale to jsem stejně jako oni nevěděla, o čem mluvím.
Ten dotěrný smích, který mi zalízá pod kůži mě dohání k šílenství...! Abyste se nedivili, až se mi přetrhne nervový lanko, dementi!
Tehdy jsem taky takhle seděla v pohodlí školní lavice a smála se tomu ubožákovi, který na to dojel. Nechápala jsem, jak může být tak blbej a nepoznat hranici mezi srandou a přeháněním. Přeformulovala jsem si známé rčení: protože čeho je moc, to zabíjí. Co dobrýho jsem v něm viděla, co mě na něm proboha fascinovalo, že jsem chtěla být jako on? Teď už vím, že mě na něm nemá co fascinovat. Mám mu závidět, že den co den jen leží, ani se nehne, protože pochopitelně nemůže? Nebo je snad závisti hodná jeho překrásná dubová postel?
Brr... Nikdy takhle neskončím! Ale jak si kdo ustele, tak si lehne a on si lehl příliš brzo a příliš tvrdě, na můj vkus.
Vždycky, když jsem ho viděla, jak se o půl desáté vpotácel do třídy s opuchlýma očima, jejichž kruhy mu sahaly minimálně po bradu, měla jsem zvláštní pocit. Ale nebyl negativní a to je na tom to nepochopitelný. A když se kolem půl třetí začal třást, nevěděla jsem proč, ale podvědomě jsem se začala třást s ním.
Mým osudným dnem byla přesně středa, pětadvacátýho března 1993, kdy jsem se s ním z vlastní vůle dala do řeči. Chtěla jsem si tím něco dokázat? Jo, tak to se mi opravdu povedlo...
Šestýho dubna si pro něho přišla zubatá. Tohle, spolu s předchozím datem, si pamatuju naprosto přesně. Že bych ho poslala do hrobu svým neustálým dotíráním jestli ? Je to dost možný. Ale výčitky nemám. Jednak proto, že si za to z devadesáti devíti procent mohl sám a taky proto, že je mi všechno fuk. Momentálně všichni šílí, z každýho koutu se ozvývaj pubertální hlasy doprdele! ještě nemám dárek pro máti!
Nenávidím Vánoce, ale herák na to nemá žádnej vliv! Jak si každej myslí... Předstíraná láska, kýčovití sněhuláčci a dárky z povinnosti by mi prostě lezly na nervy za všech okolností. Moc lásky škodí, stejně jako toho hnusnýho materiálu, moji milí!
Hnusnej materiál, jehož nápor zrovna on, a nejen on, nevydržel. Já ho možná taky brzo neunesu. Proto tu teď sedím a nepochybně vypadám, jako bych čekala na smrt (ačkoli na ni dobrovolně opravdu nečekám...). V uších mi zní ty posměvačný, ale děsně pravdivý řeči, který vypouštím ven dřív, než se mi vůbec dostanou do mozku. Pokud v tý hedce ovšem ještě něco takovýho mám. Možná by nebylo na škodu je poslouchat, třeba by se mi ta zatvrzelá a nereálná představa o fajn a free budoucnosti vykradla z hlavy a já bych se mohla zařadit do davu těch normálních lidí...
Ale na to nemám ani ten žaludek.
A tak se jen utápím v depresivních myšlenkách, lítám v oblacích metalovýho nebe a čekám, kdy ta zubatá zjistí, jak zkurvenej život mám... (Ecí)

V pokoji s oknem

11. května 2010 v 16:56 | Ecí |  Povídky
ŽIVOT JE HLEDÁNÍ:

V POKOJI S OKNEM


Sedával na okně, nohy volně visící dolů a hledal smysl života...Ona vlastně nevěděla, co tam viděl, co tam hledal, hlas mu neumožňoval se svěřit.


Jeho pohled spočinul na obrovské černotě na dříve modrém nebi, která se nezadržitelně valila na místo, kde stál jejich dům.

Ty mraky, které nejen že způsobovaly zbytečně negativní řeči lidí, ale i podivné temno a dusno, co ho naplňovalo vytouženou svobodou, ho fascinovaly, téměř i hypnotizovaly, z transu ho vytrhla až Emina slova.

"Lásko, už zase hledáš na okně smysl života?!"

Takhle se ptala vždycky. Tím svým rádoby výhružným hlasem, který ovšem vždycky zněl neuvěřitelně něžně. Každého jiného by za tuhle otázku nenáviděl, v jejím případě se ale vždycky jen utvrdil, jak moc ji miluje.

Melancholicky se na ni usmál, ale seděl dál.

"Tak jdi aspoň hledat mimo okno. A zkus ho opustit jinak než skokem z něho..."

Nebylo to vysoko, ale i přesto měla strach.

Ovanul ho svěží chlad vzduchu, jen zapršet! A hned na to kousek jeho teplé, pomalu zvrásňující se ruky zchladila dešťová kapka.

Spustil nohy do místnosti a dopad jeho váhy na zem způsobil malinký otřes dřevěných parket.   Šoupáním nohou po nerovné podlaze se dostal až do kuchyně s červeným nádechem a s sebou si přinesl i několik třísek v chodidlech a prošoupané ponožky.

Dloubal se v rýžovém nákypu, co Ema připravila, jako každý večer. Místo aby se mu věnoval, nespustil oči z černého nebe, ze kterého už spadlo pár kapek.

"Jakube, až tu budeš, dej mi vědět, ano?" zvedla k němu oči od misky s pokrmem, co na první pohled mohl působil malinko nechutně.

Odtrhl se od obrazu přírodní krajiny a pohlédl jí do lesklých očí. Snad nechce plakat? Natáhl se k ní přes stůl a stiskl jí ruku.

Vyrovnáno. Jsme si kvit.

"Co tam vidíš...?" skoro zašeptala. Oči z něho nespustila.

Poprvé za večer nabral pořádný kus rýže a kydnul ji na stůl mezi svou a její misku. Neudivovalo ji to.   Chtěl jí to nějak říct a tohle byl jeden z mnoha nápadů jeho bujné fantazie, který mohl realizovat.

Zanedlouho "vykydal" na desku stolu cosi, co z jejího pohledu připomínalo srdíčko.

"Lásku?" zeptala se, on přikývl a zároveň ukázal na ni.

Jeho rty se začaly pohybovat, zdálo se, že zcela nesmyslně, z jeho nitra totiž žádný zvuk nevycházel. Ema v nich ale viděla hlavní myšlenku - že ji miluje. Vděčně se usmála.

Tuhle těžko popsatelnou chvíli přerušil až blesk, jež osvítil téměř celou místnost a hrom, který ho následoval jako jeho druh a díky kterému se málem neudržel památeční hrneček na svém místě.

Oba současně pohlédli směrem k oknu. Skoro ani neviděli ven, přes ten nával vody, on ji skoro ani neslyšel, přes ten neuvěřitelný rámus, který voda ve větším množství dokáže způsobit.

Jídlo v miskách dávno ztratilo patřičnou teplotu, nechali ho být. Přesunuli se k oknu a pozorovali tu přírodní scénu. Scénu, kdy se příroda naštvala.

Znenadání zaslechla, jakoby se něco kutálelo po zemi. Vydala se směrem k pokoji, ze kterého před večeří odešli. Následoval ji.

Nezavřené okno ledabyle třískalo, jak si s ním zuřivý vítr pohrával. Eminy oči spočinuly na hromádce, na docela velké hromádce ledových krup, napadaných na těch starých parketách. Shýbla se k nim, aby zjistila, jakou mají velikost. Ani je nedokázala sevřít do dlaně... ty by člověka mohly zabít.

Klekl si vedle ní. Hřmot nad nimi neustával, jejich střetnuté pohledy se od sebe taky nehodlaly odtrhnout. Dokázali na sebe hledět hodiny a ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Venku už byla docela tma, když mezi ně Jakub nastavil prst, který značil, že má počkat. V mžiku byl na nohou a než Ema pobrala jeho náhlou reakci, už seděl na okně.

"Jakube...?!" nevěstila v jeho počínání nic dobrého.

Ty nohy, které tak často visely z tohoto okna se zabořily do bahna pod ním a kličkovaly mezi kroupami, lidskému životu nebezpečnými - snad to byl zázrak, že všem unikl. Utíkaly před tou masou světla, jež se neustále opakovala, při každém dalším záblesku. Utíkaly stejně rychle jak rychle se ozýval nový hřmot.

A ve chvíli, kdy se ozval další hrom, který musel zatřást celou zemí, jeho nohy doběhly. Prohnalo se jím to světlo, doprovázené neuvěřitelně silným Eminým výkřikem, které způsobilo, že Jakubovo tělo upadlo a zůstalo ležet.


Ubrečela se ke spánku a procitla až za dalšího zdánlivě pěkného dne v kaluži vody. Za pomoci parapetu se vyhrabala na nohy a její zrak spočinul na louce za oknem.

Od tohoto podivného rána hledá odpověď na to, co mu to v hlavě jen přeskočilo, aby ho to donutilo udělat tenhle pro ni zdánlivě nesmyslný čin, na který už nedostane vysvětlení.

Jediný důkaz, že se nezbláznila, že včerejšek opravdu byl, bylo to mrtvé tělo na louce a srdíčko ze zaschlé rýže. (Ecí)

SKA-P

11. května 2010 v 9:20 | ecí a internet :D |  My a blog
Píšu sem, protože jsem přesvědčená o dokonalosti téhle skupinky španělů.
Tímto chci poukázat na to, že Ska-P je snad nejlepší kapela pod sluncem, v čemž jsem se shodla i s ó slavným internetem.
Ale nehažme všechny kapely do jednoho pytle.
Jedná se o skapunkovou španělskou skupinu, původem z Madridu, říká se, že je skoroanarchistická... což si teda nemyslím, ale co už, když to ten internet říká...:P
Stala se nejpopulárnější evropskou i španělskou skáčkovou skupinou.
 Členové nosí číra a nebo mají hlavy úplně vyholené, pouze s copánkem vzadu.
Kapela se dokonce objevila i na Rock for People v roce 2003 (proč jsem tam nebyla?:'( ).
Jméno skupiny (vyslovované jako es'ka-peh) je založeno na Španělském slově 'escape' a ska p(unk).
Ska-P má velice otevřené texty, které jsou směřovány především na marihuanu, práva a spravedlnost.

OSAZENSTVO:
Původní členové (v r. 1994) byli: kytarista Tony Escobar, zpěvák a kytarista PulPul, baskytarista Julio, bubeník Paco a klávesista Cogote. Dnešní osazensto tvoří: stále kytarista a zpěvák PulPul, stále basák Julio, nově však přibyl zpěvák Pipi, kytarista Joxemi a původního bubeníka vystřídal Luis, a ještě, abych nezapomněla, původní zůstal i klávesák Cogote.

Takže snad jen - kolik stojí kurzy španělštiny?

(btw: zapomněla sem, jak se přidávaj videa, takže poze takhle:) - ale všechny jsou LUXUSNÍ A STOJÍ ZA TO SI JE PROHLÍDNOUT! -vlastně spíš poslechnout:))

A La Mierda      




Insensibilidad    




Mis Colegas





Abolicion  

       

UPE MEGA HRUBÝ OBRÁZEK JAKO!

11. května 2010 v 8:55 | ecí |  Naše myšlenky
1) líbí se mi mega hrubý obrázek, co sem cucí kopla, ach to jaro!
2) chci sem kopnout jednu slohovku, kterou jsem logicky musela psát ve škole a eště jednu povídku, na  kterou se doma jenom práší. třeba si ji někdo přečte:P
3) to je všechno, co mám na srdci
4) vlastně ne, mám chuť na cigáro:D
5) jdu na to
6) odcházím, přátelé!

PS: MILUJU CUCINKU--> MUCK!

            :D

Co? Co? Coco? no já nevím..

4. května 2010 v 17:17 | Psycho |  Naše myšlenky
Omlouvám se za svou nepřítomnost...když sem chtěla aspoň něco napsat na poslední chvíli mi nějak přešla chuť...no a to je celý..
nevím jak je to s Ecí a taky jak to bude dál ale já vám tu časem určitě něco přidávat budu =)
angel
Tak za prvéé... určitě si někdo z vás všimnul že sem přezula celej vzhled blogu do trochu jarního...však zimu už máme dávno za sebou a první máj už vlastně několik dní taky..
časem tu snad bude ještě jinej ale zatím nějak nemám potuchy kdy a co na něm vůbec bude

tak to je snad všechno co bych vám chtěl napsat...
tak se tu zatím mějte a snad se sejdeme na nějakém z vašich blogů nebo snad i na tom mém