Září 2010

tisíc snů a přání...bohužel mám jen jeden pokus...

23. září 2010 v 22:33 | Psycho |  Naše myšlenky
Tisíckrát se omlouvám...
eh..
proč tak najednou píšu?
no.. sama nevím.. asi mě už přestalo bavit jen tak sedět a všechny svoje myšlenky jen pomalu přehazovat ve své hlavě a už je nemít kam napsat..
i když sama vím že sem se už hodně dlouho nikdo nepodíval a ani taky nepodívá stejně sem musím něco napsat...
nedá mi to..
sžírá mě to..
prostě.. před dlouhou dobou sem si řekla že nemá cenu sem něco psát a svěřovat se jen nějaké stránce ale dnes se mi po tom všem zastesklo..
co sem vlastně měla za problémy když sem je semka vždycky napsala a bylo mi hned líp??
vůbec žádný..
to mi celou dobu chybělo
a tak sem píšu do prázdna úplně nesmyslnej příspěvek a snažím se tím jen si trochu pomoct od všech starostí a strastí..
ve škole je na mě toho hodně.. je prostě začátek š. roku a já si na to všechno ještě dostatečně nezvykla..
taky sem se hodně změnila v chování a vůbec v sobě samé
každý den byl pro mě něčím novým..
..a co je to teď??
jen ubohej stereotyp..
hodně ubohej..

všechno sem si to pořádně uvědomila až mi jeden kámoš ukazoval svůj "příběh"
vlastně to žádnej příběh nebyl jen šlo o to že pustil písničku která byla na začátku taková temná a pomalá a on při tom říkal: stmívá se...ty sedíš venku a vidíš už jen díky lampám.. tak se zvedneš deš domů odložíš věci deš si lehnout a spíš.. ráno vstaneš oblíkneš se a deš z domu na park kde čekáš na osmou hodinu a deš do školy tam sedíš jenom chvíly vemeš tašku a deš domů odhodíš ji do rohu pokoje deš na kurty tam si sedneš zapálíš si a už se zase stmívá..
ta písnička byla rychlejší a rychlejší a ty sis prostě musel představovat to všechno jak on ti to říkal.. viděl si to zrychlení a zjístil si že každej den je pro tebe vlastně úplně stejnej..
to mě sžírá.. hrozně moc